Historie obce

Obec Semčice vznikla ještě dávno před tím, než se zmiňuje dochovaný zápis o Semčicích. Vývoj obce je podobný vývoji všech ostatních obcí a měst a obcí ve zdejším rajonu. Lze se domnívat, že již tehdy bývaly v Semčicích dva dvory Vladyčí. Z rodu těchto Vladyk se uvádí k roku 1318 Zdeněk ze Semčic. Na Osenicích seděl roku 1357 Petr ze Semčic, jenž spolu s Kunešem, synem Jiříka z Ohnišťan, Slaviborem z Vlastibořic a Janem z Pěčic svolil, aby kněz Mikoláš z Osenic vyměnil si místo s Mikulášem z Ohništ'an. Jeho nástupci na Osenicích byli Kunrád a Frycek ze Semčic, připomínají se k lednu 1370. První z nich byl poslán roku 1395 do Itálie. Na Ledcích byl roku 1385 Mirek, syn Zahariáše ze Semčic. Týž se zavázal, že bude odváděti Kvadriánu a Klášteru Minoritů v Mladé Boleslavi plat 13 kop grošů z odkazu probošta Oldřicha, benediktina, za spásu jeho duše. Někdy po roce 1350 koupil je sbor mansionářů. To byli duchovní ustanovení při kostele sv. Víta na Hradě pražském, aby každý den zpívali na kůru officium P. Marie. Sbor jejich založil Karel IV a nadal je hojnými pozemky. Počtem jich bylo 12 a představený slul praeceptor. Místa obsazoval sám král. Jako kanovníci měli mansionáři své vikáře, kteří někdy v konání služeb jim předepsaných je zastávali. Mansionáři měli k společnému obývání dům na Hradě pražském a druhý dům na Pohořelci. V Semčicích a v Zadražanech (v okolí Nového Bydžova) 15 kop grošů platu, uživ k tomu části stržených peněz za moravské vesnice Popovice a Popovičky.

Koncem 14. století brali plat ze Semčic ti mansionáři, kteří sloužili mše zádušní za Václava Pincernu, Mlýnka a Petra, jemuž říkáno Vyšata. Kdo byl v té době pánem v Semčicích neznámo. Teprve v roce 1363 objevují se Bohuněk, řečený Mníšek, jeho bratr Hotart a nevlastní sestra Krista a na druhém Vladyčím dvoře Bohumil Hlaváč. V těchto dobách byl již v Semčicích kostelík s jedním oltářem a to uprostřed hřbitova. U něho byla fara. Ve starých listinách se mluví mimo jiné i o arcijáhnovi Klimentu ze Žerčiněvse (Žerčic) v roce 1216. Je pravděpodobné, že arcijahen boleslavský sídlil na biskupském statku v Žerčiněvsi, odkud spravoval arcijahenství boleslavské. V děkanátu boleslavském se podle správy z doby Karla IV. z roku 1344 uvádí 24 far, mezi nimi i fara v Semčicích, která v té době odváděla 19 grošů desátku koruně královské. Na hřbitově semčickém se též nalézala v jednom rohu kostnice a v druhém rohu dřevěná věž pro zvony. Nejstarší známý duchovní správce osady semčické jest kněz Odolen, jenž dostal se na faru ve Žlunicích. Dvory, na kterých seděli Bohuněk, zvaný Mníšek a Hotart a Bohuněk zvaný Hlaváč, se slouly (jak uvádí prof. Sedláček) Závišovský a Filipovský. Jeden z nich byl při kostele jak uvádí kronikář Čeněk Hořejší z výpovědi Josefa Ulmana č. 22, že při kopání na zahradě za kostelem se narazilo na tvrdé zdivo, pravděpodobně spodek některé vladycké tvrze. Trojí rozdílné panstvo měly Semčice i v době pozdější. Bohatstvím vynikal zvláště Jan Semečka ze Semčic. Jemu patřila tvrz a dvůr Závišovský a pak podíly v okolních vesnicích.

Od roku 1418 držel Řitonice, v r. 1434 měl také Osenice, Bojetice, Obruby a Bechovou. Manželkou jeho byla Lidmila z Labouně, jíž dne 25. dubna 1444 na dědictví svém v Semčicích, tvrzi, dvorupoplužním, dvorech Kmetcích s platem a na všem co tu měl i se všemi svobodami věnoval 200 kop grošů českých. Když v roce 1453 Jan Semečka ze Semčic zemřel, bylo všecko zboží jako odúmrt' provoláno, činil si na ně nároky Bohuněk z Klinštějna, jeho příbuzný. Semčický kostelík byl farní, ale jen do válek husitských. V těchto válkách fara zašla. Obyvatelstvo se i dále přiznávalo k církvi podobojí. Správu duchovní obstarávali kněží přespolní a později faráři sýčinští. Kněz Birýn, jinak Jan Žlutický, přisluhoval v chrámu semčickém a posvětil též největší zvon semčický, jak je na něm vyryto. Roku 1583 získal Semčice odkazem od Jiříka Ceatenského Zikmund Chlum z Chlumu. Charakteristické jest, že tu poprvé se objevují Semčice ve spojení se Ctiměřicemi.

Odtud téměř 100 let tvořily obě obce panské zboží známé pod jménem panství semčické. Pán na Semčicích Zikmund z Chlumu zemřel v r. 1598. Poslední památka na něho zůstala deska z náhrobního kamene, která je vsazena do kostelní zdi při vchodu do kostela jako jediná věc, která zůstala ze starého kostelíka rozbouraného v roce 1749 a potom největší zvon maje v průměru 93,5 cm, který vyniká bohatou ozdobou. Nápisův provedených gotickou minuskulí nese tolik, že jest s nimi přeplněn. Dalším pánem, který vlastnil Semčice, ale jen krátkou dobu, byl Václav Budovec z Budova. Později po stavovském povstání byl v roce 1621 na Staroměstském náměstí popraven s dalšími českými pány. Jan Přech Třemeský ze Železna, nyní pán na Semčicích, který rovněž podporoval stavy, byl potrestán odnětím majetku. Tak dopadla drobná česká šlechta ve své většině.

Novým pánem Semčic, Adamem z Valdštejna se dostávají Semčice již trvale pod vrchnost dobrovickou. Tento skupoval konfiskované statky v širokém okolí: v Cetně, Ledcích, Vinařicích, Chloumku, Nepřevázce a v Libichově. Zápis o statku v Semčicích říká: statek semčický v kraji boleslavském, přináležející k panství dobrovickému v r. 1638. 12 Oktobris. K té tvrzi náleží obce Semčice a Ctiměřice, v nichž se lidí osedlých nachází 27, totiž s potahy 14, bez potahů 13. Tvrz z kamene ještě ve spodcích dobrá, pokoje i střecha sešlé, při ní dvůr s ovčínem, něco z kamene, ostatní ze dřeva, maštale a stodoly vystavěné, pokládá se za stavení. Mlejnec k tomuto statečku náležejíc o jednom kole nad vsí Semčicemi na malém potůčku od kamene vystavěný, v němž od několika let pro nedostatek vody mlíti se nemůže.

Krčmy aneb domy šenkovní, do nichž se pivo k šenku z pivovaru dobrovického bere, jichž užitek k témuž pivovaru je připsán, jsou dvě. Jedna v Semčicích a druhá ve Ctiměřicích.V tomto období se zachovalo již dost písemných památek uložených v různých archivech, a tak se můžeme dočíst, že v Semčicích bylo po třicetileté válce podle seznamu poddaných v roce 1640 sedláků 6 selských usedlostí, 8 chalupníků. Ze řemeslníků byl v obci řezník, krejčí a kovář.V roce 1713 bylo podle záznamů v obci již 171 obyvatel ve 20 domech a v roce 1780 měla obec Semčice již 32 domů včetně pastušiny a panského dvora. Tak se postupně obec rozrůstala a v roce 1790 bylo zde 435 obyvatel v 50 domech. Téměř veškerá stavení i hospodářská byla postavena ze dřeva, roubená a většinou krytá došky, později šifrem (břidlice).V období panování Marie Terezie a jejího syna Josefa II. byly zavedeny od roku 1780 čísla domovní a katastrální mapy. Číslování domů bylo od středu obce,kde bylo náhodně vybráno č. 1 a odtud pokračováno. Není tedy pravděpodobné, že nejnižší číslo domu je nejstarší usedlost v obci.

Původní semčický kostelík, nebo kaple sv. Prokopa, byl již ve velmi špatném stavu, a tak bylo rozhodnuto přistoupit ke stavbě kostela nového. S výstavbou se začalo v r. 1749. Stavba šťastně započatá nespěla příliš rychle ku konci. Příčinou byl nedostatek peněz. Aby náklad byl co nejmenší, užito k zařízení vnitřku po většině věcí ze starého kostela,jmenovitě hlavního oltáře, kazatelny a stolic. Jako zvláštnost je poznamenáno, že do kostelní věže udeřil blesk. Poprvé v roce 1811 a podruhé v pondělí svatodušní v r. 1862, kdy byly konány služby Boží.

O semčické návsi praví se v katastru josefinském, že na tomto place jsou samé cesty a potůček a Sommes v Topografii své mluví o pramenu minerálním u vsi Semčice a nazývá jej "Reingau". Lid jej nazývá Raňkov.

Poválečná historie

V tomto období se v obci pokračovalo ve výstavbě obecní silnice na Hol. Veškerá mechanizace byla lopata, štecher a motyka. Stavba byla rozpočítána na několik let a skončila až po válce v roce 1948. Velkou akcí mládeže byla úprava hoření návsi, kde se rozbořila stará kovárna, protože se v ní nepracovalo a chátrala. Zasypala se obecní studna a upravily se zde parčíky s okrasnými keři a květinami oplocené nízkým plotem.Stará kovárna a obecní studna na hořejší návsi.V té době byl veliký hlad po půdě a tak se jednalo o parcelaci. Byla ustanovena rolnická komise v čele s Josefem Hendrychem, která usilovala o co možno největší výměru polí od velkostatku rozdělit mezi malé zemědělce.Zde se ale naráželo na odpor závodních složek s odůvodněním, že se jedná o půdu šlechtitelskou. Mezi drobné zemědělce rozděleno 40 ha pozemků. V této době také bylo, asi úmyslné, založeno na vesnicích mnoho požárů. I v Semčicích lehla popelem "Panská kolna". V roce 1953 zahájilo činnost nové JZD již s upravenými pozemky. Družstvo si vedlo poměrně dobře a řadilo se mezi nejlepší v okrese. Větší svépomocná akce v obci byla v r. 1954, kdy na pozemku získaném od čp. 22 a na místě rozbořené obecní pastušiny, započalo s výstavbou nové požární zbrojnice. Výstavba této budovy byla prováděna svépomoci a byla dokončena za rok.

Koncem padesátých let klesal význam STS. Stroje se postupně rozprodávaly družstvům, aby se slučovala ve větší ekonomické celky. Na toto téma proběhla v obci mezi družstevníky široká diskuse, až do toho zasáhl ředitel VŠÚŘ Semčice Slavomír Zavadil a navrhl družstevníkům, aby JZD vstoupilo do statku VŠÚŘ. Vylíčil jim výhody, které z toho pro ně vyplynou, a tak na příští schůzi byla většina členů pro připojení ke statku. Rok 1960 se stal posledním rokem hospodaření JZD Semčice. Zrušením soukromého hospodaření staly se hospodářské budovy zbytečnými,a tak je mnozí naši občané po získání povolení statku a MNV začali bourat. Takto získaným stavebním materiálem si modernizují svá obydlí. I v obci se ledacos zlepšuje. Jsou přidělené nově natřené tabulky domovních čísel, obecní osvětlení ulic, které byly až dosud osvětleny obyčejnými žárovkami, jsou nahrazeny výbojkami. V dolní části obce je rozbořena obecní váha, kterou kdysi používali zemědělci v obci. Kostel sv. Prokopa v Semčicích byl zařazen do seznamu kulturních památek poslední třídy. Jeho majitelem je fara v Dobrovici.

V bývalé cihelně bylo upraveno hřiště na odbíjenou a naše mužstvo se dopracovalo až do krajského přeboru první třídy. Na statku byl rozbořen starý chlév, starý špýchar a byl vybetonován celý dvůr. V roce 1970 byla zrušena osobní doprava na trati ČSD. V roce 1971 byla zahájena stavba koupaliště. Mezi občany byl o tuto stavbu velký zájem, a tak díky mechanizačním prostředkům ze statku a velkému počtu brigádníků z řad mládeže a ostatních občanů, toto dílo zdárně pokračovalo. Tato velká investiční akce byla dokončena a dne 7. 7. 1973 bylo koupaliště slavnostně otevřeno. Koupaliště v Semčicích se stalo široko daleko známé svou čistou vodou a je tak v letním období doslova obležené návštěvníky. Rovněž tak celý sportovní areál s tanečním parketem. V roce 1995 se jeho nájemcem na 20 let stává TJ Sokol. Další velkou svépomocnou akcí v Semčicích byla výstavba prodejny potravin, která bylo dokončena v roce 1974.

V 70. letech dal stát zelenou výstavbě rodinných domků. V této době zde také bylo postaveno pět Okálů a řada vilek při silnici do Žerčic. Po zrušení osobní dráhy na zdejší trati byla koncem roku 1973 zrušena i nákladní doprava. Bývalé nádraží převzaly uhelné sklady a zřídily si zde jednu ze svých provozoven, odkud jsou zásobovány palivem domácnosti zdejší i okolní.

Dne 1. ledna 1975 došlo ke spojení obcí Semčice, Pěčice a Ctiměřice v jeden celek. Sídlo sloučeného MNV je v Semčicích. Spojené obce připravily další velmi náročnou akci plánovanou na několik roků, t.j. stavbu mateřské školy pro 60 dětí v hodnotě 5 mil. Kč. Tato stavba byla zahájena 24. 6. 1976 a dne 9. května 1980 slavnostně otevřena. Dne z 10. na 11. srpna 1977 postihla naši obec i okolní vesnice největší povodeň co paměť sahá. Tehdy spadlo podle záznamů semčické meteorologické stanice 130 mm srážek. Několik domů bylo vytopeno. Zatopeny byly studny i sklepy. Voda sebrala semenačku VŠÚŘ u Ctiměřic, kterou se ucpaly potoky a kanálové vpustě a voda se rozlila po návsi jako řeka a odnášela, co jí stálo v cestě. Nejhůře na tom byli Paříkovi a Volkovi, kteří se museli vystěhovat na půdu. Další svépomocnou akcí v Semčicích byla renovace chátrající budovy bývalé staré školy ve středu obce. Práce na tomto díle trvala celý rok 1987, až dne 24. 6. byl tento slavnostně otevřen. V současné době slouží jako dům služeb, ve kterém je umístěna pošta, kadeřnictví a obchod. Listopadové události z roku 1989 v Praze samozřejmě nemohly nemít vliv na situaci v obci. Ve VŠÚŘ a v obci byla ustanovena Občanská fora a následně politické strany. Prvním bodem programu OF v Semčicích bylo nalezení a obnovení desky T.G. Masaryka na pomníku padlých, která byla v r. 1962 sejmuta. Plaketa byla nalezena na půdě školy a dne 27. 3. 1990 na tomto pomníku nově odhalena.

Do voleb v r. 1990 jdou opět Semčice, Pěčice a Ctiměřice jako samostatné obce. Tohoto roku hasičský sbor v Semčicích oslavil dne 26. května 1990 výročí 100 let od svého založení. Naše obec získala od okresu automobilovou hasičskou stříkačku (v roce 1995). Stroj vyřadila ze své výzbroje okresní organizace požární ochrany z Ml. Boleslavi. Byl to pro naše hasiče velký svátek a oživilo to zájem u členů sboru, zejména mládeže. V roce 1990 bylo rozbořeno stavení č. 18, bývalá Krejčíkova chalupa. Škoda tohoto malebného stavení uprostřed vzrostlých kaštanů pod kostelem. Usedlost č. 18, bývalá Krejčíkova chalupa a kostel. V tomto roce byla zahájena práce na adaptaci zdravotního střediska. Byl zmodernizován jeho interiér, budova zjasněla Zlatou fasádou. V objektu provozuje soukromou ordinaci obvodní praktický lékař a stomatolog (zubní lékař). První patro budovy bude využito pro fit centrum. V roce 1992 bylo do vlastnictví obce bezplatné převedeno z VŠÚŘ Semčice 39 bytů, budova výpočetního střediska a vodní zdroj. Po roce 1990 se u nás vytvořily podmínky pro podnikání a také v naší obci působí celá řada organizací a soukromých firem. Obecní úřad zřizování drobných živnostenských provozoven velmi podporuje. Ve snaze zabránit vzniku černých skládek odpadů, obecní zastupitelstvo zajistilo do všech domácností nové popelnice, do kterých občané ukládají domovní odpad.V květnu 1992 byla zrušena stará plechová čekárna na stanovišti autobusů a na stávající betonový podklad byla postavena nová, modernější. Posléze bylo upraveno a vyasfaltováno prostranství zastávky, neboť obec je důležitým dopravním uzlem.

Od 12. března 1993, kdy se obecní knihovna přestěhovala do nově upravené místnosti bývalé pošty, se knihy půjčují zde. Knižní fond sem byl převezen z místnosti domu požární zbrojnice. Knihovna byla posílena darem knih z bývalé knihovny VŠÚŘ.

V roce 1994 byla obnovena činnost sboru pro občanské záležitosti a byly zvoleny dvě skupiny pracovnic. První se zabývá vítáním občánků a druhá výročími starších občanů a pořádáním různých akcí. Semčický hostinec "Svárovských" přešel v době znárodňování do majetku SD Jednota. V šedesátých letech byl SD Jednota opraven. Letecký snímek SemčicV roce 1990 ho v restituci získala zpět rodina Dubova, která ho pronajímala. Rodina Plíškova, jeden z majitelů, se rozhodla pohostinství převzít do své režie a dne 8. června 1995 byl zde zahájen provoz v nově zmodernizovaném hostinci včetně stravování. Samoobslužná prodejna, kterou si občané postavi li v “akci Z” v 70. letech svépomocí, byla pak Jednotou odkoupena. Tento velký podnik po roce 1989 se postupně zadlužoval a byl nucen drobné prodejny v obcích rozprodávat. Obecní úřad ve snaze tuto prodejnu v obci zachovat ji odkoupil zpět a pronajímá ji za výhodnějších podmínek. Od 1.1.1996 tuto prodejnu pronajal firmě ZEMPRO Drahota-Čejková. V roce 1996 byly vybudovány v Semčicích chodníky s kvalitní zámkovou dlažbou a položen na silnici nový asfaltový povrch, protože stávající dlažba neodpovídala vzrůstající dopravní frekvenci. Parčíky a veřejná prostranství byly osázeny stálozelenými keři. Těmito úpravami se nejen zvýšila bezpečnost chodců, ale i estetická úroveň a obec opět získala na kráse.

Semčice a cukrovka

Jméno Semčice se nesmazatelně zapsalo do historie pěstování cukrovky v naší zemi. V roce 1912 zde na velkostatku Thurn Taxis zahájila svoji činnost šlechtitelská stanice obilovin se skladem a čistící stanicí řepového semene. Na tehdejší dobu to byl velmi moderní šlechtitelsko-semenářský podnik, který ve velmi krátké době zajistil krytí potřeby řepného osiva pro domácí trh. Zbavil tak československý cukrovarnický průmysl závislosti na dodávkách řepného osiva ze zahraničí a posílil tak předevšim v období 1. republiky jeho samostatnost a konkurenceschopnost. Odrůdy vyšlechtěné v Semčicích se na dlouhé období staly nosnými odrůdami domácího sortimentu. Na trh byly uváděny pod názvy Dobrovická různých typů - výnosné až super cukernaté a to ve spojitosti s cukrovarem TTD v Dobrovici, v němž zakladatel šlechtění v Semčicích pan Václav Bartoš zahájil svoji činnost.

Nestorem československého řepařství se pak stal jeho pokračovatel Profesor dr. Ing. Václav Stehlík, DrSc., který se vedle vynikajících šlechtitelských výsledků zasloužil o rozvoj oboru jako celku. Profesor dr. Ing. Václav Stehlík, DrSc. Získal uznání i v mezinárodním měřítku, byl zakladatel Mezinárodního řepařského ústavu se sídlem v Bruselu. Svým podílem pak přispěl i k rozvoji řady dalších osobností, které po přičlenění výzkumné složky z VÚC Modřany v roce 1951 ovlivňovali odborný vývoj a chod Výzkumného ústavu řepařského v Semčicích.V roce 1953 byla z VÚŘ Semčice vyčleněna Čistící stanice osiv a začleněna pod KSP Praha. Další vývoj obou podniků pak pokračoval odděleně.

ČSO Semčice zajišťovala výrobu a úpravu řepného osiva v novém koncernu OSEVA. Byla modernizována a do roku 1993 dodávala téměř veškeré jednoklíčkové osivo cukrovky na český trh. Výzkumný ústav pak od svého založení rozhodujícím způsobem působil na rozvoj pěstování cukrovky u nás a to v rámci daných společenských podmínek a organizačních struktur, kterými v průběhu let až do své privatizace v roce 1992 procházel. Výzkumníci ze Semčic svoji měrou přispěli k přechodu od tradičního, pracovně náročného způsobu pěstování cukrovky k velkovýrobním technologiím pěstování cukrovky uplatňovaným v současné době. Nelze vyjmenovat všechny osobnosti, které se podílely na složitém procesu získání poznatků a jejich realizaci v praxi, avšak přínos Ing. Jana Maiera v oblasti šlechtění jednoklíčkové cukrovky a Ing. Jiljího Fiedlera, CSc. v oblasti technologické byl bezesporu klíčový. Na výsledek jejich práce pak navázala generace současných řepařských odborníků a to bez ohledu na místo jejich dnešního působení. Výzkumný ústav totiž prošel privatizačním procesem, který se v jednotlivých oblastech lišil ve formě nalezení nového vlastníka.

Úsek šlechtění cukrovky byl privatizován formou přímého prodeje nadnárodní společnosti Sandoz a stal se součástí její osivářské firmy Hilleshög NK. Firma prošla výraznou modernizací s cílem zvýšit kvalitu prováděných pokusných prací při růstu produktivity práce. V roce 1996 došlo ke spojení koncernů Sandoz a CIBA a vytvoření nové nadnárodní společnosti Novartis. To mělo svůj dopad na aktivity zajišťované v Semčicích. Došlo k ukončení šlechtitelské činnosti u cukrovky. Šlechtění je nahrazeno činností pokusnickou u cukrovky, kukuřice, řepky a slunečnice. Taje ve vazbě na celosvětové genetické a semenářské zázemí firmy Novartis základem prodeje osiv výše uvedených plodin, ale i zelenin v České republice. Ve firmě pracuje 32 pracovníků.

Úsek technologie výzkumu VŠÚŘ zprivatizovala skupina výzkumníků, kterou vede Ing. Jaromír Chochola, CSc. Tato nová firma má název Řepařský institut a má ve své funkci služby zemědělským závodům, též pomoc poradenskou a v poslední době prodej osiva cukrovky německé firmy KWS. Prodává pneumatiky a speciální kola pro zemědělské stroje a hospodaří na 1500 ha zemědělské půdy a provozuje agrochemickou laboratoř. Celkový pohled na budovy šlechtitelské stanice.Je zde zaměstnáno 33 pracovníků. Třetí skupinou VŠÚŘ je bývalé účelové hospodářství, toto schváleným privatizačním projektem převzal Ing. Josef Heřmanský, CSc. Tímto také převzal restituční závazky vůči bývalým družstevmlcům a vlastníkům půdy, se kterými sepsal smlouvy o způsobu vyrovnání. Z odbomých pracovníků bývalého ústavu je pak složena i organizační složka Svazu pěstitelů cukrovky Čech. V nově se zformovaných podmínkách tržního hospodářství tak na území Semčic pokračují v transformované podobě pracovní kolektivy, které ve své činnosti navazují na hodnoty svých předchůdců a jméno Semčic tak dále šíří doslova po celém světě.